Máme nárok na to ptát se, jak diagnostika ovlivňuje náš svět, ve kterém žijeme my a naše děti.
Být jiný, tedy vybočovat z normality většinové společnosti a to ať už s diagnózou nebo bez ní, je zátěž, kterou musí výjimeční lidé nést od narození. Stejně tak tuto zátěž nese nejbližší rodina. Díváme se na sebe a protože náš mozek je především velkým analytickým systémem, vše co vidíme i posuzujeme, hodnotíme a nálepkujeme. A tak i bez diagnóz, lékařských zpráv a nálezů, se člověk často již od narození potýká s nálepkami, které mu rodina a společnost udělí.
Můžeme se podívat na neobyčejný osud jednoho z největších myslitelů moderní společnosti. A skrz optiku malého chlapce, který se dávno před sestavením diagnostických postupů potýkal se společností, která mu neuměla vytvořit vstřícné prostředí.
Pojďme se zblízka podívat na svět, kde Aspergerův syndrom, autistické spektrum a ADHD byly pojmy zcela neznámé a maximálně mohly být odrazem budoucnosti pro toho, kdo by dokázal cestovat časem.
Albert Einstein
Když přicházel na svět, venku mrzlo. V kamnech hořel oheň a vytápěl ložnici rodiny Einsteinových, kde už od předchozího dne ležela 21 letá Paulina. Pak krátce před polednem, 14. 3. 1879, přišel na svět malý Albert.
Dospělí ho po narození vnímali jako poněkud ošklivé, tlusté dítě, které navíc neumělo dlouho mluvit. Nedostatečný nebo zpomalený vývoj řeči, je i dnes jistým vykřičníkem a je objektem zájmu při diagnostice vývoje u malých dětí. Podle zdrojů malý Albert začal mluvit až po 4. roce života.
Malý Albert od narození žije v Ulmu, v Německu. Venku se prohání jedna politická bouře za druhou, jejíž jeden z vrcholů dosahuje roku 1871, tedy 8 let před jeho narozením. 26 států se spojuje do jednoho císařství, které zcela změní rozložení sil v Evropě. Německo se stává silnou velmocí a Albert se tak narodí do světa, kde vládne relativní klid zbraní. Ale je to jen zdánlivý klid. Německo se vyzbrojuje, probíhá rychlá industrializace, města se prudce rozrůstají. Všichni chlapci dosahující věku 19-20 let se musí účastnit povinné vojenské služby na dva roky. Pro velké množství řemesel a povolání jsou běžné uniformy, které se příliš neliší od uniforem vojenských. Školy i ty základní připomínají spíše kasárna než vzdělávací instituce a rozhodně není jejich cílem vychovávat děti k samostatnému myšlení.
Zdá se však , že se Albert zřejmě narodil vcelku volnomyšlenkářským a laskavým rodičům. Maminka je trpělivá k jeho častým a vzteklým výbuchům, při kterých se malý Albert nebojí i hodit židlí po své domácí paní učitelce. Tatínek se svojí velkou zálibou k matematice probouzí v Albertovi první zájem o vědu, když mu kolem 5. roku života daruje kompas. Albert se dívá na kompas velkýma, dětskýma očima a nejvíc ho fascinuje střelka. Proč vždy ukazuje na stejnou stranu? Tehdy se pravděpodobně poprvé setkává s pojmem magnetismus a ten ho nepřestává fascinovat až do konce života.
Jeho sestra, narozená pár let po něm, se na dlouho stává jeho nejlepší přítelkyní. Maja Einstein se naučila vedle svého bratra prosperovat a to i v situacích, kdy frustrace jejího bratra byla tak silná, že přerostla v agresivní záchvat. Trávila s ním dlouhé hodiny skládáním domečků z karet, kterým se až obsedantně Albert věnoval.
Jak frustrující muselo být pro tak výjimečného člověka vyrůstat v době, kdy se od dětí neočekávalo nic víc a nic míň než totální a absolutní poslušnost? V 9 letech Albert nastupuje na svou první školu, katolickou základní, která je proslulá svou přísností. Ve třídě je 70 žáků a jakékoliv překročení řádu se trestá rákoskou. Výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. Jistě si dokážete představit, jak toto prostředí Alberta frustruje do nepříčetnosti. Škola ho ubíjí, nesnáší ji. Snaží se zapadnout, ale je v této době velmi osamělý. Nejhorší pro něho jsou pak hodiny latiny a řečtiny. Místo toho, aby doma doháněl, co mu ve škole nejde, připravuje si domácí pokusy, zabývá se matematikou, fyzikou a elektromagnetismem. Toto je velmi typické pro nadané děti. Nevidí důvod, proč se věnovat něčemu, co jim nejde, pokud nemají nějakou hlubší motivaci. Což rána rákoskou za špatně vyskloňované slovo není.
Albert tak nějak školou prochází, ale je to pro něj pravděpodobně velké utrpení. Nejvyšším cílem vzdělávání je neomylnost při memorování nazpaměť učených pouček. Kreativita a fantazie jsou zcela vyloučené.
Když se tedy jeho rodina rozhodne kvůli práci otce přestěhovat do Itálie, Albert je nadšený a těší se, že z německého, rigidního prostředí odejde. Bohužel ho ale jeho rodina překvapí. Stěhuje se pouze otec s matkou a jeho mladší sestra Maja. On zůstává u vzdálených příbuzných a má dál navštěvovat stejnou školu jako doteď.
Jaké myšlenky se honily asi v hlavě mladému, patnáctiletému Albertovi? Nejspíš nic příjemného. Trápilo ho několik věcí. Jednak odstěhováním rodiny se jeho osamělost prohloubila a druhak ho prostředí školy vytáčelo do nesnesitelnosti. Ta nesnesitelnost vyústila k netradičnímu řešení. Zde poprvé vidíme výrazné, zdokumentované chování, kterému se také říká „thinking out of box“. Jedná se o přístupy k řešení problému, které jsou vysoce kreativní, originální a vedou k řešení mimo zajeté stereotypy. Albert se totiž rozhodl, že ze školy odejde a přestěhuje se za rodiči do Itálie. Protože si myslel, že jeho znalosti jsou již dostatečné, tak se také rozhodl, že se přihlásí na proslulou, vysokou školu polytechnickou v Curychu. Jeho rodiče museli být velmi překvapení, když Alberta viděli na svém prahu v Miláně. On jim totiž o svém plánu dopředu nic neřekl, ale vypadá to, že ani nijak neprotestovali. Možná je to tak, že již 15 letého Alberta velmi dobře znali a věděli, že když se pro něco rozhodne, tak není možné s ním vůlí pohnout.
V Itálii začal realizovat svůj plán na další vzdělávání. Myslel si, že složí přijímací zkoušku a bude vyhráno. Bohužel ale zkoušku na první pokus nezvládl. Test z přírodních věd měl bezchybný, ale problém byla jazyková část. Tady se ukázalo, že učitelé, kteří ho vzdělávali doteď, ho přes jeho genialitu nedokázali pro jazyky nejen nadchnout, ale neuměli mu ani poskytnout dostatečné vzdělání. Albert byl vyzván, ať se na rok přihlásí na švýcarskou střední školu a doplní si vzdělání zde. Udělal tak a v tomto roce, poháněn tentokrát vnitřní motivací, se studiu jazyků věnoval natolik, že další zkoušky na polytechniku již zvládl.
Druhé zdokumentované netradiční řešení životního problému, který se dá dohledat, je Albertovo naložení se svojí povinností nastoupit na vojenskou službu. Albert byl pravděpodobně přesvědčený pacifista již od útlého mládí. Věčně pochodující armádní přehlídky, které se v novém císařství pořádaly i několikrát ročně, sledoval s nelibostí a mašírující vojáky považoval za chudáky. Pro jeho mozek musela být tato nucená poslušnost nepochopitelná. Rozhodl se, že se vzdá svého německého občanství. Protože byl tehdy ještě nezletilý, musel mu tento dokument podepsat jeho otec Hermann. A ten to udělal. Z Alberta se tedy stal apolita a vyřešil tak nekonvenčně problém, který ho trápil hodně dlouho.
Zde v patnácti letech, Einsteina opustíme. Jeho mládí nám může pomoci pochopit, jak upřímně se výjimeční lidé snaží zapadnout do stávajícího řádu, ale stejně nám tak může pomoci poodhalit netradiční způsob uvažování, které je jim blízké. Mohli bychom se pouze dohadovat, kolik nadaných lidí se s překážkami systému nastavenému bez pardónu pro každého stejně nepopralo. Jistě, mohli bychom nad tím mávnout rukou, ale je to také možné vnímat jako velkou ztrátu pro nás, pro lidstvo. Socioekonomické důvody jsou nesporně na straně systému nastavenému tak, aby co nejvíce lidí mohlo prosperovat a být pro sebe, pro své okolí a nakonec i pro celý svět, tou nejlepší formou sebe sama.
A tak jsme zpět u diagnostiky. Ta nám dává vysvětlení, že něco nemoci není to samé jako nechtít.
Diagnostika generuje nejen lidi s diagnózou, ale také v konečném důsledku tlak na systém.
Mohou vznikat metodiky a postupy práce. Můžeme se učit lidem okolo nás lépe porozumět a pochopit jejich způsob přemýšlení. Když jsou věci správně pojmenované, je vše jasnější.
A správné pojmenování věcí vede i k jistému emočnímu odstupu.
Neřekneme: „To dítě nedokáže chvíli posedět, je hrozné!“ ale řekneme: „To dítě potřebuje častěji měnit způsob práce, takhle by se trápilo.“ Učíme se lépe naslouchat a ještě lépě komunikovat.
Ano, je to vývoj a jako takový máme právo klást otázky. Ale otázky by neměly být zda jsou nástroje diagnostiky potřebné, ale jak je vylepšit, aby výsledky co nejlépe odpovídaly realitě, kterou popisují.
Albert Einstein byl až do své smrti velmi pozoruhodným člověkem. Byl zapáleným pacifistou, vegetariánem dávno před tím, než se to stalo trendem a silným kritikem tehdejšího školního systému. Podle něho byl systém příliš upjatý a zabíjející kreativitu.
„Představivost je důležitější než vědomosti.“ – Albert Einstein
Zdá se Vám život malého Alberta neskutečně zajímavý a možná inspirativní, abyste ho svým dětem převyprávěli? Využijte k tomu náš článek a pak se společně pusťte do knihy, která si právě Einsteinovo dobrodružství vzala za inspiraci. Čtvrtý díl o dobrodružném myšákovi "EINSTEIN - Myšákova fantastická cesta prostorem a časem" je volným pokračováním myších dobrodružství inspirovaných skutečnými historickými osobnostmi a událostmi. Vydejte se na cestu s myším vynálezcem a zjistěte, zda je možné vrátit čas. I když jde třeba jen o 1 den v jeho životě.
Autorka článku: Miriam Neuwirth
Poznámka na závěr: Všechny informace jsem čerpala z dostupných knih o Albertovi Einsteinovi nebo z publikací o jeho práci. Úvahy, které jsem podle nich napsala a měli jste možnost si je přečíst, jsou mé a jsou podpořené studiem a prací s nadanými dětmi, dětmi s PAS a mým vlastním ADHD. Jedná se tedy pouze o pokus ukázat věci v souvislostech a nabídnout tak rodičům či pedagogům možnost podívat se na svět okolo sebe jinou perspektivou.
Zdroje
- Dětské knihy
- Einstein - Myšákova fantastická cesta prostorem a časem, Torben Kuhlmann, Dynastie, 2020
- Einstein kvantové salto, Jordi Bayarri, naklad. Bambook, 2021
- Biografika: Einstein, kolektiv autorů, CPress, 2020
- Albert Einstein, Malí lidé, velké sny, María Isabel Sánchez Vegarová, Jean Claude, Slovart, 2023
- Albert Einstein a jeho nafukovací vesmír, Mike Goldsmith, Egmont ČR, 2005
- Knihy biografické pro dospělé
- Einstein, Edice Seznamte se..., Joseph Schwartz, Portál, 2005
- Einstein životopis, Jürgen Neffe, Argo, 2006
- Einstein: jeho život a vesmír, Walter Isaacson, Paseka 2010